Jan Pavel II a sestra Faustyna - část 4

“Hlásej celému světu to mé neproniknutelné milosrdenství”

Karel Wojtyla se nejenom “zajímal”o Boží milosrdenství a poselství sestry Faustyny, on milosrdenstvím žil a toužil ho předávat dál. Stalo se jedním z charakteristických rysů jeho pontifikátu. Poukazovala na to již jeho druhá encyklika Dives in misericordia, která vyšla v roce 1980. Papež Jan Pavel II. zde podávávelmi krásnou “definici” milosrdenství: …Vlastní a skutečný smysl milosrdenství není pouze v tom, že obrací třeba i soucitnou pozornost na zlo, ať už mravní, fyzické nebo hmotné. Ve své vlastnía základní podstatě se milosrdenství projevuje jako znovuocenění, jako dobývání dobra zpod všech vnějších nánosů zla, které je na světěa v člověku…(DM 6). Mnohými jeho spisy a promluvami se proplétalo téma Božího milosrdenství. Můžeme říci, že Jan Pavel II. převzal úkol svaté Faustyny, jíž Pán Ježíšřekl: “Apoštolko mého milosrdenství, hlásej celému světu toto mé neproniknutelné milosrdenství, neznechucuj se obtížemi, s jakými se při hlásánímého milosrdenství setkáváš.”(Dn. 1142)

Naplnil také další Ježíšovo přání, které vyslovil v roce 1931 “Toužím, aby Milosrdenství mělo svátek. Chci, aby ten obraz, který namaluješ štětcem, byl slavnostně posvěcen o první neděli po Velikonocích; tato neděle má být svátkem Milosrdenství" (Dn. 49). Prvním knězem, který sestře Faustyně pomáhal splnit tento úkol, byl její vilenský zpovědník, dnes již blahoslavený Michal Sopoćko, který dal celé té záležitosti teologické základy. V 80. letech dvacáteho století začal být svátek milosrdenství slaven v Krakově, posléze v dalších polských diecézích a konečně v roce 2000 Jan Pavel II. vyhlásil první neděli po Velikonocích svátkem Božího milosrdenství pro celou církev.