Jan Pawel II a sestra Faustyna - část 3

“Hledání počátku”

Někdo z vás by se mohl nyní zeptat: “No dobře, přečetli jsme si, jak to bylo v roce 1938 a jak to skončilo, ale co bylo mezi tím?” Mladý Karel Wotyla začal studovat v Krakově, kam se také se svým otcem přestěhoval. Po vypuknutí druhé světové války však musel svá studia přerušit a pracoval jako dělník ve fabrice “Solvay”, která sousedí s pozemkem kláštera Kongregace sester Matky Božího milosrdenství. Jak sám později vzpomínal, chodil často kolem kláštera do práce ve svých dřevácích, modlíval se ve zdejší kapli před obrazem Milosrdného Ježíše a také na hřbitově u hrobu sestry Faustyna. I když se s ní nikdy osobně nesetkal, spojovalo je něco hlubšího a silnějšího. Jejich pouto bylo duchovní: citlivost na tajemství Božího a lidského milosrdenství.

Později začaly být každou třetí neděli v měsíci v klášterní kapli slouženy mše k Božímu milosrdenství s kázáním. Zváni byli různí kněží a ke konci 50. let se mezi ně zařadil i Karel Wojtyla. Jak vzpomínají sestry, svá kázání si vždy pečlivě připravoval a prosil sestry, aby mu vždy předem daly téma na které má mluvit.

I nadál udržoval krakovský pastýř kontakty se zdejším klášterem, zajímal se o apoštolské dílo sester a podporoval v práci s mládeží. Přátelské vztahy, které se zde navázaly, trvaly mnoho let.  

Jako acibiskup inicioval Karol Wojtyła v roce 1965 otevření informačního procesu, který měl za úkol přezkoumat život a ctnosti sesty Faustyny. Byl to odvážný krok, neboť v této době mnoho lidí, včetně představitelů církevní hierarchie, pochybovalo o pravosti zjevení sestry Faustyna a také stále ještě trvala (1959—1978) notifikace, tj. zákaz šíření úcty k Božímu milosrdenství způsoby podanými sestrou Faustynou. Tento zákaz byl vydán, neboť informace o zjeveních byly šířeny bez teologického komentáře a také Deníček byl interpretovám velmi různě.