Moje XXX narozeniny aneb jeden z nejhezčích dnů letošního roku.

 

Moje XXX narozeniny aneb jeden z nejhezčích dnů

letošního roku.

Bylo – nebylo, ale spíš bylo, za sedmero horami a doly, tedy někde v podkrkonoší se jedněm rodičům narodila holčička.

Uběhlo pár let, mezitím chodila do školy, pracovala a stala se řeholní sestrou.

Mezi její milé povinnosti spadalo také animátorství v klubu seniorů. Když se tito dědečkové a babičky dozvěděli, že se blíží kulaté výročí narozenin, rozhodli se to náležitě oslavit.

Připravili tedy představení „O veselém a smutném králi“

 

 

Pohodlně se posaďte a poslouchejte...

 

V jednom království vládl smutný král…

 

Ve druhém veselý král, samý vtip a žert…

 

A tenhle znáte pane králi? Byli takhle zvířátka v lese…

(vypráví páže – jinak majitel známé královédvorské pohřební služby)

Smutný král vycházel na věž a rozhlížel se po svém království. Nic ho však nepotěšilo. Rozhodl se tedy vydat se na cestu do sousedního království…

Cestou potkal medvěda, který mu věnoval první věc, kterou bude král potřebovat…

… rohlík!

Potom král potkal žabku a od ní dostal hrneček…

 

Nakonec potkal myšku a od ní dostal kasičku…

Strážný ho vpustil do království pteprve až po předložení darů získaných od zvířátek…

A veselý král? Samozřejmě, že svému sousedovi poradil, jak se rozveselit a zahnat smutek: „Musí chodit na pravidelná setkání klubu seniorů, kde na něho čekají rohlíky a káva koupené ze společné kasičky. Tam je vždycky veselo!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nejdříve mi dali tlačenku a perníček, které nesnědl smutný král, ale pak i bonboniérku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

květiny mám opravdu ráda...

 

od Miloška jsem dostala mandl - prý ho má od hasičů, kteří sousedí s farou...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

a na závěr, něco dobrého na zub...

 

Naše seniory mám moc ráda a jsem zvědavá, co mne s nimi ještě čeká!